Vítejte
na mé osobní webové stránce. Pod jednotlivými odkazy tady najdete oblasti
mých zájmů, které se týkají především turistiky
a špičkové audio techniky. Doufám, že
Vám orientace na mé stránce nebude činit žádné potíže.
Stránku vytvářím ve Front Page bez využití nejnovějších
prostředků pro tvorbu webu - jinak to prostě ještě neumím. Tím pádem mohou
vznikat jisté komplikace při zobrazování - rozházení textu a obrázků a pod.
Někdy stačí změnit velikost fontu písma, či stránku otevřít v jiném
prohlížeči. Je to amatérský web, ale určitě se budu snažit na něm
zapracovat, abych se kvalitou přiblížil ostatním webovým stránkám.
Hned
od mé první květnové akce v roce 2005 mě Vysoké Tatry začaly lákat i v
zimním období. Ještě i v květnu bývají v Tatrách zbytky sněhu, což jim
dává nový rozměr. Za pěkného slunečného počasíčka zbytky sněhu
dokreslují skalnaté vrcholy, sedla, žleby, rampy... Přeci jen takováto
jarní nádhera určitě zláká každého horala a musím v něm vzbudit
představy, jak že to v Tatrách asi vypadá v zimním období. O svých
představách navštívit Tatry někdy v rozmezí prosince a února jsem
inspiroval svého velkého tatranského kamaráda Jirku. Ten nejdříve o tom
začal vážně uvažovat, ale nakonec od tohoto mého nápadu ustoupil. Měl
obavy především z případných nevyzpytatelných lavin. Můj nápad však
zlákal i mého kamaráda Pavla velkého to horala, a tak jsme koncem února
vybavení mačkami a cepínem zamířili za zimním dobrodružstvím nejdříve do
Západních Tater a posléze na dva výstupy do Tater Vysokých.
Ze svého "Base Campu" v Nové Lesné jsme podnikli dva
výšlapy. Já osobně jsem měl jako cíl výstup ke
Zbojnické chatě a druhý den do Malé Studené doliny k Teryho
chatě. Pavel měl však ambice daleko vyšší a lákal mě v případě Velké
Studené doliny pokračovat ještě dál na Svišťový štít a v případě Malé
Studené doliny na Baranie sedlo. Já osobně jsem z takovéto akce měl
určitý respekt (zvlášť po neplánovaných kotrmelcích a skluzu v Západních
Tatrách) a tak Pavlův návrh v podobě výšlapu na Svišťový štít nedaleko
od Zbojnické chaty odmítám. Jelikož bylo suprovní slunečné počasíčko,
tak Pavlovi navrhnu pohodový výšlap na Zbojnickou kopu,
kde bez problému docházíme. Poté zamíříme zpět k chatě, ve které se
mírně občerstvíme. Z doslechu od ostatních
všudypřítomných turistů však bylo patrné, že se na Priečné, či Prielom
normálně chodívá (u skialpinistů to je samozřejmé...). I na Svišťový
štít byly patrné stopy ve sněhu... Tak snad mé přehnané obavy rychle
pominou a někdy si na "zimní" Svišťový vyšlápneme.
Druhý výšlap jsme naplánovali do Malé Studené dolina na
Téryho chatu. Ale hned ráno bylo zřejmé, že se jak na Priečné,
či Baranie sedlo nevydáme, protože venku bylo zataženo a chvílemi i
pěkně sněžilo. Navíc dle předpovědí měl ve vyšších polohách foukat
nárazovitý vítr. Na Teryho chatu nakonec docházíme, ale do další akce se
vzhledem k podmínkám nepouštíme. Opět mám nastražené uši a poslouchám
okolní přísedící, co mají v plánu. Znovu jsem zaslechl, že se když ne
dneska, tak určitě zítra na jedno z přilehlých sedel vydají.
Západní
Tatry bylo pohoří pro mě doposud nenavštívené (narozdíl od Pavla) a tak
když jsme se s kámošem Pavlem rozhodovali, jak naložíme s volným
posledním únorovým týdnem, tak jednou z eventuálních možností byly právě
Západní Tatry. Z informací získaných z internetu jsme totiž zjistili, že
i v zimě je zpřístupněný velmi pěkný vrchol Barance. Našemu záměru
navštívit zimní "vyšší" hory jsme přizpůsobili i vybavení. Kromě maček
jsme si dokoupili i VHT cepíny. Sledovali jsme samozřejmě také situaci
týkající se sněhové pokrývky a z toho vyplývající lavinové situace. Při
odjezdu hzs.sk hlásila lavinovou "jedničku", sníh měl být spíše firnový
a tak naše obavy ohledně lavin byly zažehnány.
Dohodli jsme se i na tom, že stejně jak na přechodu
Malé Fatry využijeme pro nocleh služeb horské chaty. Byla tu i možnost
noclehu pod stanem, což by bylo určitě ocenitelné, ale na druhou stranu
by to zase znamenalo větší a těžší batoh.
Počasí nám znovu vyšlo do posledního puntíku a tak
jsem byl obohacen o nové zážitky a zkušenosti z opravdových zimních hor.
Po
necelých třech letech se opět vracím do malebného pohoří Malé Fatry. V
červenci 2008 jsem zde se dvěma kámoši Michalem a Markem podniknul dva
velmi pohodové výšlapy, kdy jsme si užili spousty srandy a také i něco
"popili". Tentokráte jsme si s kamarádem Pavlem naplánovali něco
náročnějšího v podobě přechodu hřebene Malé Fatry ze Strečna do
Štefánové. Trek jsme si rozplánovali do dvou etap: Strečno - Chata pod
Chlebom (nocleh) a Chata pod Chlebom - Štefánová.
Počasí nám opět přálo a tak jsme zažili spoustu
nádherných horských scenérií.
Po
4 letech se opět rozhoduji navštívit nádherné, romantické pohoří Velké
Fatry s táhlými travnatými kopečky a neméně pěknými údolími, kde se
pasou ovce s do daleka znějícími zvonky. Minule jsem tenhle trek šel se
svým velkým kámošem Michalem a velice rád na to do dnes vzpomínám. Tehdy
jsme si přechod rozvrhli do 4 etap a tak jsme nikam nespěchali, občas
jen tak seděli v trávě a pozorovali, co se děje v údolí.
Letos jsem na Velkou Fatru vypravil s dalším
kamarádem Pavlem se kterým jsem v roce 2008 přecházel Rumunské pohoří
Fagaraš. Tentokráte nebyl přechod naplánovaný na "pohodu", ale spíše na
"makačku". To mi však nevadí, protože si chci otestovat, jestli stále
ještě mám na větší zátahy.
Počasí nám přálo a tak jsem si z přechodu odnesl
spoustu pěkný vzpomínek a spousty nádherných fotografií.
V
srpnovém termínu jsem do Vysokých Tater po dvouleté odmlce odjel velmi
natěšený na další "tatranské" akce. Náš první výšlap směřoval do
Mlynické doliny, Bystrého sedla, pak Triumentálkou na
Furkotský štít a
Hrubý vrch.
Při druhé akci jsme zamířili na polskou stranu
Vysokých Tater a to na věhlasnou Orla
Pérc. Byla to super akce, všem horalům mohu jen doporučit! Jen je
třeba počítat s tím, že pokud padne rozhodnutí akci absolvovat ranním
příjezdem ze Sovenska do Lysé Polany a odpoledním odjezdem zpět, tak to
bude dosti časově náročné. Jen výšlap z Lysé Polany do sedla Zawrat trvá
okolo 3h 30min. S podobnou časovou náročností je třeba počítat i při
cestě zpět z hřebenu do Lysé Polany. Samotná hřebenovka Orla Perc je
velmi dobře zajištěna řetězy a jedním menším žebříkem, takže pro
zdatnější "horaly" by to neměl být určitě problém.
Na
další VHT akci jsme si Jirkou a Jarkem opět zopakovali hřebenovou túru
Prednou Baštou. Tentokráte
však v opačném směru ze Satana na Patrii. I když jsme nechtěně podešli
vrchol Predné bašty, tak mi letos tahle hřebenovka nepřipadala tak
náročná jako v roce 2007. Je to určitě všechno o zkušenostech! Jak už
člověk zažije podobnou situaci po několikáté, tak mu to potom ani tak
nepřipadá...
Při následující akci jsme zamířili k Brnčálce, potom
do Velké Zmrzlé doliny a pak jsme měli v plánu vystoupat do
Stolarczykova sedla a posléze na Čiarný štít. Jenže Jirka nad Meděným
potokem, pořád studoval nástupovou rampu do Stolarczykova sedla a pak
především sestupovou trasu z Čiarného štítu. Pátral, pátral ve své
"tatranské" paměti a výsledku se nedopátral. Chtěl asi jít "na jistotu",
ale nakonec nás z našeho původního úmyslu odradil pozdní čas a tak padlo
rozhodnutí vystoupat do Baraního
sedla a pak sestoupit k Terynce a Malou Studenou dolinou dojít do
Starého Smokovce. Změnu plánu jsme v pohodě zvládli...
Ostatní výstupy byly ovlivněné aktuálním stavem
počasí a tak jsme si vyšlápli jen na turisticky snadno dostupné vrcholy.
Přibyla stránka věnovaná zkušenostem se
sněžnicemi
TSL Rando 225. Jsou to sněžnice z houževnatého plastu, vybavené 6
ocelovými hroty, předním drapákem a vynikajícím Rando vázáním.
přidáno: 28.9.2009
Aktualizace Vysoké Tatry
Aktualizací a obnovou prošly všechny stránky věnující
se Vysokým Tatrám. Některé
stránky mi již připadaly příliš stroze napsány a tak jsem je
doplnil popisem výstupu a úvodními fotografiemi. Vytvořil jsem dvě nové
stránky: první popisuje výstup na Satana
tou nejsnadnější trasou, druhá se věnuje mým zamyšlením nad výstupy mimo značené chodníky,
kde můžete připojit i svůj názor.
Malá
Fatra bylo do července 2008 pohoří pro mě dosud nenavštívené. Vždy mě
při pohledu z Lysé hory svým zubatým vzezřením k návštěvě lákal Velký a
Malý Rozsutec. A až letos jsem se se svým kámošem Michalem domluvil a na
Malou Fatru zavítal. K naší standardní autokarové výletní dvojici se
ještě přidal můj další kamarád z práce Marek.
Ubytování na 3 noci jsme si předem rezervovali v mnou
vybraném hotelu Diery v Terchové. Tato volba na tento hotel napadla
čirou náhodou, ale na základě předchozích zkušeností s vynikající
kuchyní v místní kolibě, kterou jsme s Michalem 2x navštívili při
zpáteční cestě z Oravských Beskyd.
Během našeho dvoudenního pobytu jsme podnikli výšlapy
na Malý a Velký Rozsutec, Horné, Dolné a Nové diery. Další den jsme si
za pěkného slunečného počasí vyšlápli na Poludňový grúň, Hromové, Chleb
a Velký Kriváň.
Po
delší odmlce jsem se opět pustil do aktualizace své webové stránky o
akce, které jsem absolvoval v roce 2008. Pro trekaře tady mám
"vysokohorský bonbónek" v podobě přechodu nejvyššího rumunského pohoří
Fagaraš, který jsem prošel se svým kamarádem Pavlem. Trek jsme započali
ve vesničce Turnu Rosu a zakončili v městečku Zarnešti.
Během přechodu jsme si v plné parádě odzkoušeli, co
že to je trek "natěžko" jak v liduprázdných táhlých travnatých kopcích,
tak i přes obtížný skalnatý hřeben ze Serboty na Negoiu, či sestupu
zařetězovanou Strungou Dracului, připomínající horská sedla ve Vysokých
Tatrách. Na konci našeho fagarašského dobrodružství nás v okolí Tamasul
Mare překvapila spousta polomů, přes které jsme se museli prodírat a
hledat správnou cestu. Počasí k nám bylo milosrdné a tak jsme si vše
vychutnali v pné parádě.
Kdo by se tedy chtěl dozvědět více o našem přechodu,
tak ať se mrkne na stránku věnovanou Fagaraši. Naleznete tam okolo 90
fotografií, poměrně podrobný popis našeho putování, zkušenosti,
doporučení, či odkazy na další webové stránky popisující přechod
Fagaraše. Toš pěkné čtení! (T.)
Konečně jsem se odhodlal a pustil jsem se do popisu
našich výstupů ve Vysokých Tatrách v srpnu 2007. Sice s velkým
zpožděním, ale přece! Nějak mě přepadla nějaká lenora v psaní webu,
potom do toho přišla Zakarpatská Ukrajina a korunu tomu nasadil můj
počítač, který z ničeho nic zkapal. Přišel jsem o část dat z HD a tak se
to vše zkomplikovalo. Poškozený počítač jsem odprodal a koupil jsem si
noťas Acer Extensa. Mám možnost si ho brát do práce a tam ve volných
chvílích pracovat na aktualizaci svého webu. To by mělo zefektivnit mou
práci na aktualizacích.
Ještě mi chybí zpracovat přechod Rysů a výstup na
Východnou Slavkovskou vežu.
Loni jsme opět s Jirkou a Jarkem podnikli pro mě
velmi hodnotné výstupy na některé z tatranských vrcholů. Znovu jsem si
na vlastní kůži zakusil co je to VHT se vším, co k tomu patří. Zase tu
byly stupy, chyty v chladné, či sluncem prohřáté skále. Opět jsem zažil
v exponovanějších místech adrenalinové situace, kdy jsem si říkal: Tome,
není lepší si bezstarostně vyšlápnout na Javorník a dát si tam hezky
vychlazenou dvanáctku? Ale není! Hory jsou tu proto abychom je mohli
zdolávat a zažívat na nich neopakovatelné zážitky. A čím je cesta do
horský výšin náročnější, tím jsou potom zážitky silnější a trvalejší. Z
letošních říjnových výstupů mám nejsilnější zážitky z Bradavice, Javorového štítu či hřebenovky PrednéBašty z Patrie na Satana.
Za zmínku také stojí sice technický nenáročný, ale o to více fyzicky
náročnější přechod Rysů na
polskou stranu k Czarnemu Stawu pod Rysami a potom zpátky přes
Mengušovské sedlo do Mengušovské doliny k Hincovu plesu na straně
slovenské. Vyšlapali jsme celkem 1876 výškových metrů a to samé i
sestoupali. Pokud by se to se sečetlo, tak dělá 3752 metrů za 10
hodin, což si myslím, že je slušné.
Kdo si chce počíst o mých výstupových zážitcích, tak
ať se podívá na podstránku věnovanou
Vysokým Tatrám, kde se
nacházejí odkazy ke všem mým akcím ve Vysokých Tatrách.
Blížil
se konec roku 2007, výplatní lístek kromě mého podprůměrného výdělku
ukazoval skoro 2 týdny zbylé dovolené a tak jsem začal přemýšlet, jak s
tímto příjemným "břemenem" naložím. Každopádně jsem chtěl opět uniknout
někde do hor a úvahu o tom, že bych poslední letošní dny strávil někde v
teple na pláži v turisticky hyper atraktivním místě, jsem rychle
zavrhnul. Opět jsem využil internetového prohlížeče Opery Mini (super
prohlížeč) ve svém mobilním telefonu a začal jsem brouzdat po seznamce s
představou, že tam najdu spřízněnou duši či duše s kterou bych mohl
případně někam vyrazit. Zanedlouho jsem tam našel inzerát, který lákal
případné zájemce na oslavu příchodu nového ruku do Koločavy na
Ukrajině.
Po domluvě s mým kámošem Michalem 27.12.2007 odjíždíme se spolkem přátel
pro cestování na východ Quo Vehis směr Ukrajina. Místo "koločavského"
programu stanoveného cestovkou, vyrážíme s podobně horami "postiženými"
jedinci na: Jasenec 1600 m.n.m., Strimbu 1719 m.n.m. a na
hřeben
Krásného Vrchu cca 1450 m.n.m.
Kdo se chce dozvědět více, toš ať se mrkne na mou
podstránku věnovanou
Zakarpatské Ukrajině.
Již
dlouhou dobu mě při svých pravidelných výšlapech na Lysou horu lákaly
dva kopečky, které byly z vrcholu za dobré viditelnosti vidět. Byly to
dva nejvyšší vrcholy Oravských Beskyd Babia hora 1724 m.n.m. a
Pilsko 1557 m.n.m. Jsou to vlastně jediné dva vrcholy, které se
tak trochu vyjímají svou nadmořskou výškou nad ostatními oravskými
vrcholy. Na internetu jsem se dále dozvěděl, že tyto vrcholy nepatří
zrovna mezi turisticky hyper - atraktivní (hlavně tedy Pilsko), čímž se
pro mně staly více zajímavé. Nemám totiž v oblibě taková místa, kde bývá
lidí jak nasmolených. Začal jsem tedy velmi vážně uvažovat o tom, že
bych se na tyto dva vrcholy podíval. Jelikož se ale jedná o pohoří,
které je svou polohou tak trochu z ruky (komplikovanější doprava), musel
jsem začít uvažovat o jiné alternativě než autobus + vlak. V úvahu
připadal můj kámoš - spolužák Michal (přecházeli jsme spolu Velkou
Fatru), který rád jezdí autem. Při našem následujícím setkání u
piva jsem mu to navrhnul a on s tím s očividnou radostí souhlasil.
Dohodli jsme se na termínu 4 až 7. července 2007.
Kdo se chce dozvědět více, tak ať klikne na
Oravu.
přidáno: 17. října 2007 východ
slunce na Lysé hoře
Po
roční odmlce jsem opět natěšený vyšel brzy ráno z Ostravice uvítat slunce na
Lysé hoře. A opět mi to vyšlo! Byla to paráda! Takže kdo chce zažít východ
slunce na Lysé hoře, tak má dvě možnosti: buď si ráno trošku přivstane a
vyrazí za svitu čelovky, nebo vyjde o den dříve a přespí na Lysé v Kameňáku.
Já jsem volil první možnost a na vlak do Ostravice si trošku přivstanul (ve
3:00 hod) a za svitu oné čelovky vyrazil (v 5:00) vstříc východu slunce. A
stálo to za to! V 7:09 se v místě kde začíná hřeben Vysokých Tater ukázalo
sluníčko.
Takže kdo chce shlédnout fota, nechť se podívá na
podstránku
věnovanou Lysé hoře.
Na
této stránce bych chtěl ukázat své nejlepší "výtvory" s fotoaparátem
Fujifilm S9600. Už jsem si myslel, že začínám zvládat nastavování
expozice, používání reálného histogramu, citlivosti atd. Ale po
shlédnutí fotografií z letošního ledovcového kursu od Marka Šancy a
porovnání s mými fotografiemi s Fujiny musím uznat, že mám ještě co
dohánět. Jeho fotografie z Nikonu D70 jsou prostě lepší. Jsou více
plastické - jako by měly třetí rozměr. Je to sice Nikon D70 - o řád
(minimálně) lepší strojovna, ale od své Fujiny jsem čekal více. Možná,
že to není ještě její konečná; možná, že se s ní naučím dělat lepší
snímky, ale už teď vím, že příští můj fotoaparát bude "ZRCADLO"...
Kdo chce shlédnout mé prozatím nejlepší výsledky, tak
ať klikne na nej foto.
Konečně
se mi podařilo najít cestovní kancelář, která má ve své nabídce
ledovcový kurz. Ani chvíli jsem neváhal a ihned jsem si nechal poslat
cestovní
smlouvu.
A tak jsem 4.5.2007 odjel s CK ALPINA směrem Rakousko
- Alpy vstříc "ledovcovému" dobrodružství. V autobuse se dozvídám, že
nás čeká náročnější výšlap z Hallstatu - 600 m.n.m. na chatu Simony
Hutte - 2203 m.n.m. s pěkným báglem (23 kg) na zádech.
A jak to vše dopadlo? Pokud máte zájem dozvědět se
více, tak se podívejte na stránku věnovanou
Alpám.
Prozatím bych mohl prozradit svůj první dojem:
ledovcové výstupy jsou ledovcové výstupy. Člověk musí být navázaný na
lano, cupitat pěkně za sebou v máčkách svírajíc v ruce cepín a dbát na
to, aby lano před ním bylo neustále napnuté. Tak trochu jsem si připadal
jako slepice. Ale to k tomu patří! Kdo chce na ledovec, tak to musí
přijmout... Možná by bylo příjemnější, kdybych byl na tom laně navázaný
s někým, kdo je mi více bližší. Bude to asi i tím, že jsem zvyklý
chodívat sám, nebo jen ve dvojici. Nicméně i přes tyto lehce negativní
dojmy to stojí za to! Prostě pěkně zasněžený ledovec s minimem stop z
jehož okrajů se k nebi tyčí sněhem pocukrované skalnaté vrcholky, to
opravdu nemá chybu!
Tak
po roce tu máme opět jaro, možná, že letos i o nějaký ten týden
uspíšené. Vše kolem se začíná zabarvovat do typických jarních barev.
Stromy které přes zimu shodily listí, začínají v tomto ročním období
nabírat svou typickou šťavnatou zelenkavou barvu a dotvářejí tak ráz
krajiny. Beskydské kopečky díky tomuto zabarvení začínají nabírat
plasticitu a jsou proto velmi fotogenické. Přirovnal bych to snad k
zimnímu období, kdy sníh a námraza na větvičkách stromů dávají nejen
beskydským kopečkům "třetí" rozměr.
Na loukách začínají kvést hmyzem opylované devětsily,
pampelišky a spousta dalšího květenství v kterých se vůbec nevyznám.
Hlavní je, že je to pěěěěěknééé...!
Při
svých pravidelných výšlapech na Velký Javorník, či Lysou horu jsem
nafotil spoustu jarních snímků - zde ukázka jen těch některých.
Výhledově bych chtěl větší část těchto snímků umístit
na mou stránku věnovanou právě
Velkému Javorníku, či
Lysé hoře.
Všechny tyto fotografie byly nafoceny fotoaparátem
Fujifilm S9600, po kliknutí na snímek se vám zobrazí ve větším
rozlišení.
K
některým výstupům na neznačené vrcholy Vysokých Tater popisovaných na
mých stránkách jsem přiřadil výřezy mapek z turistického průvodce
Tatranské Vrcholy od bratrů Arna a Júliuse
Andrášiho. Na jednotlivých mapkách jsem červeně vyznačil jak jsme
postupovali při zdolávání některých "neznačených" tatranských vrcholů.
Je sice pravda, že bychom podle tatranských předpisů neměli na takovéto
vrcholy vystupovat, nicméně těch značených je velmi málo a jsou
relativně snadno dostupné. Takže pokud chce člověk zakusit něco
náročnějšího, nezbývá mu nic jiného, než vystoupit na některý ten
"neznačený". Návodem můžou být právě Tatranské Vrcholy, nebo publikace
od Františka Kroutila či p.
Gellnera. Jsou však velmi obtížně dostupné - já osobně je sháním
již několik měsíců po všech možných antikvariátech v mém okolí.
Nicméně při některých výstupech podle "Andrášiho" či Kroutila (ten je už
více lezecký) je třeba brát v ohled náročnost výstupu - strach
z
výšek na takovéto výstupy rozhodně nepatří. Navíc musí mít člověk i
nějaké zkušenosti s orientací podle mužíků a nepouštět se hned bezhlavě
do míst, kde ještě nikdy nebyl.
Již
při předešlém výstupu jsem se dozvěděl, že by v tomto týdnu na Lysé hoře
měli mít cvičení nějací vojáci. Po příchodu na Lysou 15.2.2007 jsem se
přesvědčil o tom, že se na vrcholu nějací vojáci pohybují. Měli na sobě
oblečení jak členové jednotky rychlého nasazení - teda až na to že
někteří byli na sebe navázáni lanem a měli lyže.
Po příchodu do restauračky Plesnivka jsem se dozvěděl
od paní Renaty (vedoucí Plesnivky), že jsou to budoucí členové nějakého
kontingentu a že tady mají výcvik. Výcvik měl trvat týden (tuším).
Ubytováni byli v chatě Kameňák a stravování měli zajištěno v Plesnivce.
A tak se tak bavíme, bavíme a najednou za okny Plesnivky projdou nějací
kulhající vojáci. Paní Renata na to: to jsou (pryskyř-raři) - údajně
nafasovali nové boty a na chodidlech mají z toho otlaky... Jeden
spolusedící v Plesnivce to okomentoval: já jsem byl na vojně dva roky a
za celou tu dobu jsem neměl ani jeden otlak! :-) Toš nevím... Až náš
stát hromadně napadnou teroristé, tak doufám že ty boty už budou mít
řádně prošláplé:-)
Je
počátek měsíce března a vypadá to, že pseudozima letošního roku je už
nenávratně tam, kde my,
milovníci zimního počasí ji neradi vidíme. Tedy v pr...!
9. března 2005 bylo na Lysé hoře naměřeno
289 cm sněhu, 20. února 2006 bylo na
Lysé 238 cm sněhu a
letos 19. února 86 cm a vypadá to, že to poleze spíše dolů, než
aby ještě něco připadlo. No humus.. Dole se člověk čvachtá v bahně a až
někde nad 1000 m.n.m. se konečně dostává do území sněhu a ledu :-)
O Velkém Javorníku ani nemluvě, neboť tam se o zimním počasí nedá skoro
vůbec uvažovat.
Na podstránce věnované
Lysé hoře jsem umístil
zimní záběry z loňského a letošního roku a tak můžete porovnat jaká že
to změna nastala.
Měl
jsem volný víkend a tak jsem ho využil k aktualizaci svého webu.
Konkrétně se tedy jedná o můj loňský sólo trek
západním hřebenem
Nízkých Tater.
Sliboval jsem to sice do konce loňského roku, ale bohužel mi to nevyšlo.
Je to velmi pěkný trek, který prochází neméně pěknými vrcholy Nízkých
Tater. Vřele doporučuji všem romantikům, milovníkům hor a také těm,
kteří nemohou moc do "špičatých" hor.
Na vánoce
jsem dostal knížku Hory Shora od českého horolezce Radka Jaroše. V
knížce jsem se dočetl, že horolezci přezdívají trekaře ne moc
povzbudivým pojmenováním a to "Hobidi" :-) Horolezci sice podávají
špičkové výkony na které běžný smrtelník asi nemá, ale brát nám trekařům
radost z toho, že procházíme krajinou, kde nejsou žádné těžké technické
pasáže, tak to by zrovna nemuseli... :-) Jim totiž jde v některých
chvílích doslova o držku, kdežto my jsme v tomto ohledu na daleko
výhodnější pozici.
Tak
konečně jsem se dostal k aktualizaci své stránky o trecích, konkrétně tedy o
trek
Velkou Fatrou z Ružomberku do
Harmance.
Celou trasu trasu jsme absolvovali od 26.6. do 30.6. a to
způsobem od "chaty k chatě" s plnou polní (no skoro, stan a spacák jsme
neměli) na zádech. Počasí nám v podstatě vyšlo na jedničku, takže jsme si z
tohoto treku odnesli nezapomenutelné zážitky.
Kdo má zájem se dozvědět více o našem treku
Velkofatranským pohořím, toš ať sa podívá do treků/Velká Fatra.
přidáno: 16. listopadu 2006 Lysá
hora z Velkého Javorníku - odpoledne
Máme tu
asi poslední pěkné, slunečné a teplé podzimní dny. Kdo zaváhal a nevyrazil
do přírody, tak si možná bude muset počkat až do příštího roku.
Konečně jsem
se odhodlal aktualizovat část své webové stránky zabývající se hodnocením
produktů pro turistiku,
outdoor, treking, VHT, no prostě všech věciček, které potřebujeme MY
"blázni" do hor.
Kdo má zájem se dozvědět jak vypadají takové nepropro
kalhoty za "zbytečných" 3000Kč po cca 1500 Km? Nebo lehké trekovky po
našlapání stejného počtu kilometrů? Myslíte si, že když investujete pár
tisíc do značkových věciček, že Vám to zaručí dlouhodobou životnost? Ano,
samozřejmě, vše záleží na tom jak často a kde člověk tyhle věci používá! Ale
přeci zase na druhou stranu, dávat každý rok 3000Kč za nové nepropro kalhoty
je ale pěkně drahý provoz! A to ještě nepočítám s opotřebením dalších věcí -
např. podrážek u botu a atd.
Snaží se vůbec výrobci vyrábět takové produkty, které
dlouho vydrží? Nebo raději myslí na byznys a vše vyrábí spotřebně... Toš hdo
se chce více dozvědět o mých zkušenostech, tak ať se podívá do
Nádobíčka, případně menší zamyšlení v
co připravuji
přidáno: 27. října 2006 pod Velkým
Javorníkem
Kdo nenavštívil
v tyto krásné podzimní dny Beskydské luhy, háje, lesy, kopečky
a kopce, tak udělal obrovskou chybu, protože přišel o nezapomenutelné
pohledy na každoroční podzimem se měnící krajinu.
Jelikož na chatě Velkého Javorníku bylo plno lidí, tak
jsem to po jednom pivku otočil a šel jsem dolů a jelikož času bylo dostatek,
tak jsem fotil...
Kdo
chce zažít východ slunce na Lysé hoře, tak má dvě možnosti: buď si ráno trošku
přivstane a vyrazí za svitu čelovky, nebo vyjde o den dříve a přespí na Lysé v
Kameňáku. Já jsem volil první možnost a na vlak do Ostravice si trošku
přivstanul (ve 3:00 hod) a za svitu oné čelovky vyrazil (v 5:00) vstříc
východu slunce. A stálo to za to! V 7:09 se v místě kde začíná hřeben Vysokých
Tater ukázalo sluníčko. Nemělo to chybu! Jen to foto není ono - fotil
jsem to z mobilu.
Už jsem se rozhodl pro koupi něčeho lepšího (k tomu focení)
takže příští východ už bude vypadat na fotce určitě lépe.
Po
necelých třech letech se opět vracím do malebného pohoří Malé Fatry. V
červenci 2008 jsem zde se dvěma kámoši Michalem a Markem podniknul dva
velmi pohodové výšlapy, kdy jsme si užili spousty srandy a také i něco
"popili". Tentokráte jsme si s kamarádem Pavlem naplánovali něco
náročnějšího v podobě přechodu hřebene Malé Fatry ze Strečna do
Štefánové. Trek jsme si rozplánovali do dvou etap: Strečno - Chata pod
Chlebom (nocleh) a Chata pod Chlebom - Štefánová. 
z
výšek na takovéto výstupy rozhodně nepatří. Navíc musí mít člověk i
nějaké zkušenosti s orientací podle mužíků a nepouštět se hned bezhlavě
do míst, kde ještě nikdy nebyl.
Je
počátek měsíce března a vypadá to, že pseudozima letošního roku je už
nenávratně tam, kde my,
milovníci zimního počasí ji neradi vidíme. Tedy v pr...!
9. března 2005 bylo na Lysé hoře naměřeno
289 cm sněhu, 20. února 2006 bylo na
Lysé 238 cm sněhu a
letos 19. února 86 cm a vypadá to, že to poleze spíše dolů, než
aby ještě něco připadlo. No humus.. Dole se člověk čvachtá v bahně a až
někde nad 1000 m.n.m. se konečně dostává do území sněhu a ledu :-)
avštívil
v tyto krásné podzimní dny Beskydské luhy, háje, lesy, kopečk
y
a kopce, tak udělal obrovskou chybu, protože přišel o nezapomenutelné
pohledy na každoroční podzimem se měnící krajinu.
