Ledovcový kurz - Dachstein 2007

Ledovcový kurz Dachstein květen 2007

Rozhodnutí

Opět v práci, při volné chvíli jsem se připojil na internet přes Operu Mini a vyhledával cestovku, která by měla ve své nabídce ledovcový kurz. Chtěl jsem totiž zažít ty pravé vysokohorské podmínky se vším, co k tomu patří - led, sníh, mačky, cepín... A jelikož jsem neměl doposud žádné zkušenosti s navazováním, jištěním, mačkami, tak vcelku logicky mi z toho vyplynul tento kurz. Nechtěl jsem se totiž přihlásit u cestovky na alpský výstup a tam potom trapasit s tím, že nevím jak na sebe obléct úvazek, mačky, jak se navázat na lano, atd. Zanedlouho nacházím brněnskou CK Alpina a zjišťuji, že od 4.5 do 9.5. pořádá tento kurz ve Vysokých Taurách na chatě Rudolfshutte. Náplní kurzu mělo být:

jak připravit a plánovat zimní túru, jak se orientovat v zimních horách
naučit se navazovat na lano a další horolezecké techniky
prakticky si vyzkoušet chůzi na mačkách a používání cepínu, nácvik brždění cepínem při pádu
jištění na strmém firnovém svahu a pohyb po ledovci
vyhodnocení lavinového nebezpečí a záchranu z laviny
metodiku záchrany v případě pádu do ledovcové trhliny i s praktickým nácvikem
zásady pro přivolání vrtulníku
metody přežití v zimní přírodě
na konec jsme se měli pokusit o výstup na vrchol vyšší 3000 metrů

Dlouho jsem se nerozmýšlel a ihned jsem si nechal zaslat cestovní smlouvu. Do druhého dne mi došla poštou, já ji podepisuji a připravuji její odeslání zpět na Alpinu. Už, už, se chystám platit za kurz pomocí mobilního bankovnictví a v tom mi přijde e-mail od Alpiny, že se ledovcový kurz přesouvá z Vysokých Taur do Nízkých na chatu Simonyhuette z důvodu po-sezónního uzavření chaty Rudolfshutte. Navíc mělo být ubytování podstatně dražší a doprava na chatu ne lanovkou, ale po svých... Dal jsem si den na rozmyšlenou, nakonec kurz ale zaplatím a podepsanou smlouvu odesílám do Alpiny. Říkal jsem si: "nějak to dopadne." A abych ušetřil za polopenzi, tak jídlo v podobě konzerv a plynový vařič si vezmu sebou. Za další dva dny dostávám opět e-mail, že se podařilo Alpině vyjednat slevu za ubytování s polopenzí z původních 45 Eur na 25 Eur za osobu/den v matracenlágru. Zajásal jsem, že už nebudu muset sebou v batohu tahat konzervy.

Zbývalo mi 6 týdnů na to, abych se na ten ledovec nějak dovybavil. Nechtěl jsem vše nakupovat a tak jsem si u Alpiny zařídil zapůjčení cepínu, helmy a úvazku. Dále jsem si v ostravském Hudy sportu zapůjčil sondu, pípák (vyhledávač) a lopatu. Já sám jsem si zakoupil karabiny, rep šňůry, ploché smyčky a mačky.

3 týdny před odjezdem jsme měli obdržet podrobnější informace k tomuto kurzu. Jelikož bylo 10 dnů do odjezdu a já jsem stele nic neobdržel, tak píšu mail o zaslání podrobnějších informací. Na druhý den dostávám odpověď, ale nic zásadního se nedozvídám. Skoro vše, co bylo v mailu napsáno jsem již věděl. Jediné, co jsem v něm postrádal byla informace o tom, kam až se s autobusem dojede a odkud kam se půjde pěšky, jaké bude na trase převýšením. V těch podrobnějších informacích stále totiž figurovala "nějaká" lanovka...

4.5.2007

Odjezd

V pátek 4. května dobaluji do baťohu poslední věci a pro zajímavost si s ním potom vlezu na váhu a zjišťuji, že jsem přibral 21kg. Hmmm, říkám si a to tam ještě nemám cepín, úvazek a helmu... Tyto věci jsem měl totiž obdržet od Alpiny až v Brně.

Odpoledne nasedám do autobusu, vlaku a v podvečerních hodinách dojíždím do Brna. Jelikož byl odjezd stanoven až na 23:00, tak ještě nasávám atmosféru večerního Brna v zahrádce jedné restauračky. Půl hodiny před odjezdem dorážím na staré autobusové nádraží před hotel Grand k zastávce číslo 5. Autobus tam již stál a tak jsem se byl ohlásit vedoucímu zájezdu. Batoh nakládám do zavazadlového prostoru Karosy a zabírám si místo v autobuse. Chvíli se ještě čeká na jednoho opozdilce, který se však nakonec nedostaví a tak jsme ve 23:30 vyjeli bez něho.

V autobuse kromě nás "alpinistů" cestují i cyklisté, kteří však mají svůj vlastní program. Od vedoucího zájezdu se dozvídáme finální upřesňující informace k našemu kurzu. Kolem 5 hodiny ranní bychom měli dorazit do městečka Hallstat, proběhne zapůjčení materiálu a jelikož lanovka na Bergstation není v provozu (v provozu měla být až příští týden...), tak musíme celou trasu z Hallstatu až na chatu Simony Hutte vyšlapat po svých. Celkové výškové převýšení vycházelo na nějakých 1600m. Ufff! To je pěkné, říkal jsem si. Nějaké ty zkušenosti s několika hodinovým pochodem "na těžko" již mám (Nízké Tatry), ale i přesto jsem měl z toho respekt. Snažím se usnout, ale díky vykecávání dvou dalších průvodců Alpiny toho moc nenaspím.

5.5.2007

Výstup na chatu Simony Hutte

V sobotu po 6 hodině dojíždíme za pěkného počasí na parkoviště v Hallstatu, kde vysedáme rozebíráme si zapůjčené věci od Alpiny - já cepín, úvazek, feratový set a helmu a po 7 hodině vyrážíme po červeně značené cestě č. 601 směr Simony Hutte. Po asi půl hodinovém šlapání docházíme do místa, kde značka prudce odbočuje doleva a děláme si menší oddychovou pauzu. Napravo pozorujeme hlučící horský potok Waldbach, jehož rychle tekoucí voda se tříštila o velké kameny. Po 10´ oddychu pokračujeme dále tentokráte již lesní pěšinkou a po dalších asi 30 minutách šlapání děláme opět přestávku. Zanedlouho opět zvedáme kotvy a nabíráme potřebné výškové metry a po další přestávce v lesíku z nějž byly díky průklestu nádherné výhledy do okolí se zastavujeme u Tiergartenhutt´n. Ne, že by mi ty pauzy nějak vadily - není přeci potřeba nějak spěchat, ale mě tak trochu neseděla délka těch pauz. Pokud totiž ta pauza trvala déle jak 10 minut, tak jako bych potom vypadl z rytmu. Takže jsem se snažil z oddychové pauzy vyrážet mezi prvními, abych tento rytmus neztratil.

Pokračujeme dále lesem a zanedlouho se dostáváme do oblasti, kde roste již jen kleč a od výšky cca 1700m se začal objevovat i sníh a tak pro jistotu oblékám návleky. Po poledni jsme došli k Weisberghausu a udělali si občerstvovací přestávku před posledním úsekem cesty na Simony Hutte. Tam jsem již i já cítil, že potřebuji delší oddych a tak jsem se občerstvil energetickou tyčinkou.

Po asi 20 minutách vyrážíme po mokrém sněhu a trošku bloudíme, protože nebylo zřejmé, kde vede naše cesta. Po chvilce kolikrát kuriózního boření se do sněhu (vedoucí zájezdu v jednu chvíli až po prsa) nacházíme naší značku a pokračujeme dál, tentokráte již správným směrem. Já jsem pocítil, že mi ta občerstvovací přestávka před Weisberghaus pomohla a tak jsem nabral "své tempo" a přes trošku krkolomný zasněžený závěrečný úsek pod chatou dorážím po 7 hodinách na Simony Hutte 2204m v první skupince. Ostatní, co byli za námi, buď to odpočívali, nebo se jen rozhlíželi po okolí. Dáváme si zasloužené pivko a čekáme na ostatní. Ti dorazili na chatu během dalších 40 minut. Všichni jsme měli pěkný pocit z toho, že jsme to v pohodě zvládli a ještě větší radost jsme měli z toho, že nebudeme muset spát v matracenlágru, ale na normálních pokojích za předem Alpinou dohodnutou cenu 25 Euro. Po dohodě s chatařem si rozdělujeme pokoje a do 18 hodiny, kdy se podávala večeře jsme pobývali před chatou, či v chatě. Po velmi chutné večeři proběhla teoretická výuka za příjemného pocucávání pivka - já ale moc ne...

6.5.2007

Výcvik

V neděli po snídani, která se podávala v 7 hodin proběhla krátká teorie o uzlech, lanech a navazování se na lano. Potom jsme se odebrali ven, kousek pod chatu, kde probíhal praktický nácvik záchrany z trhliny pomocí kladkostroje a potom nácvik jištění ve svahu (prvolezec, druholezec).

Nakonec jsme nacvičovali brždění cepínem - po prdelí uježděném svahu jsme se nejprve pouštěli po břichu nohama napřed snažící se s cepínem zatíženým trupem ubrzdit nabranou rychlost, což bylo nejsnazší. Obtížnější to už bylo po břichu hlavou dolů, nebo po zádech hlavou dolů. Když se to chce ubrzdit, tak je potřeba se z té nepříjemné pozice dostat do pozice "po břichu, nohama napřed" a cepínem to ubrzdit. No, nelépe to šlo Lindě (průvodce Alpiny) a nejhůře asi mě - vypadal jsem díky těm kotoulům letmo s cepínem v ruce spíš jako sebevrah, než alpinista, který si chce zachránit život bržděním cepínem. Nakonec se však zadařilo i mně. Na závěr jsme si z lana na němž byly vůdcovské uzly, dále z karabin a batohů udělali provizorní nosítka a jednoho dobrovolníka na něm odnesli na chatu.

Po večeři ještě proběhla další teoretická výuka. Došlo i na zítřejší možný výstup na Dachstein po tamní feratě (tuším severní). Závěr byl takový, že pokud by bylo slušné počasí, tak bychom se o něj pokusili. Pokud by ale bylo jako dneska, tak bychom feratu na Dachstein museli vzdát a udělali bychom si jen výšlap po ledovci. Tento den nám totiž počasí moc nevyšlo - místo včerejší modré oblohy a sluníčka nám padal déšť se sněhem.

7.5.2007

Pokus o výstup na Dachstein

V pondělí 7. května vstávám před 6 hodinou a jdu se podívat ven a vidím, že napadl sníh (u chaty tak 5cm) a navíc díky velké mlze bylo vcelku hovno vidět. Říkám si, že s tím Dachsteinem to dnaska určitě nebude tak horké. Po snídaní potvrzuje mou domněnku vedoucí kurzu Pavel. Jsme ale domluveni, že o ledovec se každopádně pokusíme.

Kolem deváté se scházíme před chatou a vyrážíme směrem na Hallstatský ledovec (Hallstater Glelscher) po červeně značené trase č. 601. U nástupu na ledovec si dáváme na boty mačky a navazujeme se na lano do tří skupin po pěti. Lanové družstvo ve které jsem byl navázaný i já vyráží na ledovec jako první a vedoucí zájezdu Jirka nasazuje pěkné tempo. Jelikož přes noc sněžilo, tak se muselo prošlapávat, což bylo náročnější - hlavně tedy pro Jirku. Ledovec vlastně díky tomu sněhu nevypadal jako ledovec, ale jako nějaký obyčejný zasněžený svah.

Celá trasa na ledovci až k Dachsteinu byla vytyčkovaná, ale nám to moc nepomohlo, protože díky velké mlze nebylo vidět z jednoho konce lanového družstva na druhý. Postupovali jsme pomocí GPS-ky a domluva lanových družstev probíhala pomocí vysílačky. I přesto všechno vybavení jsme díky té mlze v okolí Niederer Dachsteinu mírně zabloudili. Nakonec však nástup na onu feratu ve výšce 2800 m.n.m. na Dachstein nacházíme, ale díky tomu, že byla pěkně pocukrovaná vzdáváme výstup na Dachstein otáčíme to a jdeme zpět stejnou cestou.

Mě se při sestupu začaly uvolňovat mačky od firmy Baston v místě nastavování (aretace) velikosti a to tak, že se v nich nedalo pokračovat dále. Musel jsem je sundat a pokračovat dále bez nich - měl jsem štěstí, že to díky tomu sněhu neklouzalo. Při návratu zpět se začala jako naschvál protrhávat obloha a tak dělám pár ledovcových snímků. Zanedlouho docházíme k místu, kde jsme ráno nastupovali na ledovec, sundáváme mačky (já ne) a odvazujeme se z lana. Jeden ze skupinky navrhuje díky zlepšenému počasí výstup feratou na Schoberl 2422 m.n.m. a průvodci to schvalují. Já a další dva na to prdíme a jdeme zpátky na chatu. Cestou pozorujeme feratou postupující dvanáctičlennou skupinku. Na chatu docházím jako první já a potom Tomáš a Lucka od kterých se dozvídám, že větší část skupinky (8) se z feraty vrací bez vrcholu. Na večeři pak zjišťuji, že to otočili k vůli zhoršení počasí (hrozila jim bouřka). Čtyři členové skupinky to však zvládli až na vrchol. Po večeři proběhla ještě další teoretická výuka.

8.5.2007

Návrat do Hallstatu

V Úterý vstáváme, jdeme se nasnídat a to, co vidíme za okny chaty nás vůbec netěší. Venku foukal silný vítr s deštěm a sněhem, no humus... Po snídaní se domlouváme, že nemá smysl venku za takovéhoto počasí provádět nácvik záchrany zasypaného pomocí pípáku a sondy. Provádíme jen praktické seznámení se z vyhledávačem pod zastřešenou verandou chaty a po hodince vyrážíme zpět stejnou cestou dolů do Hallstatu. Že by se mi šlo nějak suprově to rozhodně nemůžu říct! Od hlavy až po paty jsem byl provlhlý a díky tomu, že jsem měl bundu mokrou od deště, tak mi po ní sjížděl bederní pás batohu a tím pádem jsem nesl celou jeho váhu na ramenech. Po tří a půl hodinovém sestupu docházím na parkoviště k autobusu.

Po převlečení se do suchého oblečení a předání zapůjčeného matroše, jsme navštívili za již slunečného počasíčka centrum městečka Hallstat - vřele doporučuji, je velmi pěkné! Po menším občerstvení jsme se vrátili k autobusu a po třetí hodině odpolední jsme odstartovali směr Brno.

V Rakousku, 15km od Znojma nám naše cestování mírně zpestřil prasklý klínový řemen chlazení motoru autobusu. Z výpomocí ochotného Rakušana, který se dvěma kluky z naší skupiny nakonec sjel až do ČR pro nový klínový řemen, jsme s dvou hodinovým zpožděním (po půlnoci) dorazili do Brna. Já si ještě počkal další 4 hodiny v noční čekárně brněnského nádraží na svůj první vlak směrem na Ostravu.

V čekárně byla i paní "hlídací" českých drah, která během té doby dvakrát vylítla ze své kukaně a zdupala některé dlouho čekající, že už jsou tam dlouho a že tam nemají co dělat. Nechápu! Asi měla krámy, či co?!

Závěr:

A jaké zážitky a zkušenosti jsem si z ledovce odnesl? Nóóó, prozatím mám takový názor, že každá "turistická" aktivita má svoje - má něco do sebe. Např. u výšlapů na české kopečky, nejsou kladeny žádné výstupové technické nároky (mimo lezení po skalách, samozřejmě). Je to takové free - svobodné. Ještě více free si myslím, že jsou treky - člověk jde natěžko se vším pinklem na zádech a vůbec se nemusí starat o to, kdy a kde přesně dojde - když začne pršet, postaví si stan; když dostane hlad, uvaří si na plyňáku... U výstupů ve Vysokých Tatrách - zvlášť na ty neznačené např. Andrašiovské cesty jsou již kladeny nároky na nějakou tu technickou zdatnost. Přeci jenom už tam jde i o lezení. A u ledovcových výstupů to je podobné, člověk musí být navázaný na lano, cupitat pěkně za sebou v máčkách, v ruce svírajíc cepín a dbát na to, aby lano před ním bylo neustále napnuté. Zvládat uzly, navazování, brždění cepínem, dávat majzla na ledovcové thliny atd. Tak trochu jsem si připadal jako slepice. Prostě cupy, cupy, hezky za sebou. Když se chce někdo jít vymočit, tak se nemůže odvázat z lana a zdejchnout se někde, kde již není tolik vidět. Zvláště holky to mají obtížnější... Ale to k tomu patří! Kdo chce na ledovec, tak to musí přijmout... Možná by bylo příjemnější, kdybych byl na tom laně navázaný s někým, kdo je mi více bližší. Dále to bude asi i tím, že jsem zvyklý chodívat sám, nebo jen ve dvojici. Nicméně i přes tyto lehce negativní dojmy to stojí za to! Prostě pěkně zasněžený ledovec s minimem stop z jehož okrajů se k nebi tyčí sněhem pocukrované skalnaté vrcholky, to opravdu nemá chybu!

Kontakt na chatu Simonyhuette:

Fam. Michael Haid

Bergzentrum Simonyhütte

OeAV Sektion Austria

Michael Haid

Winkl 31

4831 Obertraun

tel: +43-3622-52322

fax: +43-664-744146143

E-Mail: service@simonyhuette.at

www.simonyhuette.at

Odkazy o počasí v oblasti Dachsteinu a v Alpách:

www.wetter.at/oesterreich/oberoesterreich/hallstatt

www.wetter.at/sport-freizeit/berg-wetter/oesterreich/oberoesterreich/hoher-dachstein

www.alpy.net/pocasi/predpoved-pocasi-dachstein.php

wap.alpy.net (mobilní připojení přes wap)

Mapy oblasti Dachsteinu:

Freytag & Berndt: WK 281 Dachstein 1:50000

Alpenverein: č.14 Dachstein Gebirge 1:25000

Další fotografie

Stoupáme na Berghaus	Přástávka v alpském lesíku	Tiergartenhutt´n



Od Simony hutte	Od Simony hutte	Od Simony hutte



Od Simony hutte - max zoom	Od Simony hutte	Od Simony h. Dachstein - max zoom



Od Hallstattského ledovce	Od Hallstattského ledovce	Schoberl od Hallstattského ledovce



Ferata na Dachstein	My pod feratou	Z Hallstattského ledovce



Z Hallstattského ledovce	Z Hallstattského ledovce	Z Hallstattského ledovce



Z Hallstattského ledovce	Hallstattské jezero	Hallstattské jezero