Malá Fatra - trek

 

Po dvou měsících, kdy jsme s Pavlem byli na přechodu Velké Fatry opět plánujeme další společnou akci. Tentokráte padla volba na zimní přechod hřebene Malé Fatry s případnou možností si k treku ještě přidat výšlap na Velký Choč. Bude to má opravdu první zimní akce ve slovenských horách a tak se na ní začínám patřičně těšit. Pavel opět vše velmi dobře naplánoval a já to s radostí odsouhlasil. Na Malé Fatře jsem již byl v roce 2008 se dvěma kámoši Michalem a Markem, nic méně jednalo se o velmi pohodové výšlapy, kdy jsme si užili spousty srandy a také i něco "popili".

28.1.2011 (odpoledne)

V pátek ráno přijdu z noční směny domů, chvíli se prospím a pak odpoledne odjíždím vlakem směr Slovensko, Malá Fatra do městečka Strečno. Za šera docházím do penzionu Alžbetka, kde se za 9€ ubytovávám, pak se betelně nažeru v místní pizzerce a pěkně vyspím.

29.1.2011

Ráno ve 4:30 vstávám, snídám a s báglem upaluji na smluvené místo u "strečanského" rozcestníku (Nezbudská Lúčka) 380 mnm, kde mě už čekal jako vždy vysmátý Pavel. Po Velké Fatře další naše společná akce…V mrazivém ránu se svítícími čelovkami vycházíme od rozcestníku po červené značce nejprve podél Váhu, ale pak zabočíme vlevo na chodník vedoucí přes nějaké křáčí a posléze loukou. Často slyšíme velký hukot vlaků, které vzápětí vyjedou z tunelu pod vrcholem Domašín a při průjezdu kolem nás sběrače od lokomotiv v kontrastu s všudypřítomnou tmou pěkně jiskří. Jiskření je dáno jak jsem někde slyšel, námrazou na trolejí, která způsobuje větší přechodový odpor mezi sběračem lokomotivy a trolejí. Z chodníku vedoucí loukou vyjdeme na lesní cestu, po které dojdeme k rozcestníku modré a červené značky. Pavel má naštěstí GPS-ku s nahranou turistickou mapou SR a tak hledání odboček nám i ve tmě nečiní žádné problémy. Od rozcestníku se vydáváme po červené značce směrem k Chatě pod Suchým. Chodníkem začínáme nejprve po serpentinách velmi zprudka stoupat a až někde v okolí vrcholu Plešel 980 mnm vycházíme z lesa a chodník se srovná. Začíná i svítat a tak čelovky vypínáme a schováme je do batohu. Odpočinkovým terénem nejdeme však dlouho, opět začínáme stoupat a za pár chvil procházíme kolem Chaty pod Suchým 1202 mnm, kde už venku poskakovali "ranní chatové ptáčata". Kromě nich venku pobíhá i černá kočka, která nás s velmi pronikavým "mňáááúúú" vítá. Pavel ji odmění šunkou a číča se zase odmění tím, že mi vyskočí na můj batoh a usadí se mi na něm v úrovni hlavy a néé a néé dolůů. Pěkná to potvůrka, teda! Chvíli se smějí a nemůžu tomu uvěřit, ale pak ji prudkým předklonem "shazuji" dolů. Číču necháváme číčou a pokračujeme na vrchol Javoriny 1280 mnm, kde se nám začínají otvírat výhledy na Lúčanskou Malou Fatru a tak neváhám a vytahuji fotoaparát, vyfotím první snímky a už ho nechávám v pohotovostní poloze připevněném na prsním popruhu. Potkáváme tady i pár turistů, kteří se asi šli z chaty "mrknout na východ slunce.

Pozdravíme se s nimi, pokračujeme dále a po chvíli docházíme k rozcestníku v sedle Príslop 1270 mnm, kde si na pohorky prozíravě připevníme mačky, ať se nám v následujícím terénu lépe postupuje. Pavel tuhle trekovou trasu jde již po několikáté a tak profil trati má v "oku". Podle stop ve sněhu jde vidět, že už tady někdo před námi prošel a to jak v mačkách, tak i bez nich. Po chvíli začínáme stoupat do prudkého svahu Suchého a připevnění maček se ukázalo jako super věc, protože boty držely jako přibité. Je vidět, že mačky se nemusí používat jen v případě ledu, ledovce, firnu, ale i v "usedlém" sněhu. Za pár chvil už není kde stoupat a stojíme na vrcholu Suchého 1468 mnm, kde se nám plně otvírají výhledy do široka-daleka a dá se tak tušit, že dnes zažijeme výhledovou nirvánu…

 Ze Suchého pak pokračujeme ostře po hřebeni směrem na Stratenec. Vyšlapaný chodník se místy ztrácí v kleči a tak musíme improvizovat a správnou cestu si mezi větvemi hledat. V některých místech se chodník i pěkně svažuje a tak opatrnost je na místě. Mačky však vše jistí... Nejvíce "vzdušné" to bylo v okolí Bielé Skály, Vráta 1440 mnm a Stratenec 1512 mnm. Když se otočíme zpět, směrem na Suchý, tak pozorujeme, že se za námi vydávají další turisté. Cestou také často fotím okolní panoramata, námi prošlý efektní hřeben a vyčuhuje třeba i hřeben Malého a Velkého Rozsutce, prostě nemá to chybu! A Pavel? Ten je díky své suprovní kondičce s náskokem přede mnou. Kurva, musím na sobě zamakat!

Někde v okolí sedla Priehyb 1462 mnm začíná být hřebenový chodník více "placatý" a tak se šlape více pohodověji. Na obzoru před námi se začíná rýsovat zasněžený a sluníčkem nasvícený vrchol Malého Kriváně. Za námi se zase vykreslil celý hřeben ze Suchého, který jsme již zdolali. Dnes to opravdu nemá chybu, lepší počasíčko jsme si snad ani nemohli přát! Krom mých fotopauz děláme s Pavlem i čajové pauzy, které velmi bodnou. Přeci jenom je lepší do sebe dostat něco teplého, než-li studenou vodu. Každým krokem přibližující se vrchol Malého Kriváně na nás působí jako magnet (hlavně na Pavla) a tak mažeme vstříc jeho znatelně trčícímu vrcholovém kameni. Do jeho poněkud prudšího svahu šlapu s občasným vydechovacími pauzami, přeci jenom se musí nastoupat 200 výškových metrů na 1,5km vzdálenosti. Ty pauzy nejsou nikterak dlouhé, stačí tak 10s a už zase začínám stoupat. Na vrcholu Malého Kriváně 1670 mnm dáváme s Pavlem zaslouženou svačinovou pauzu. Nejsme zde sami a tak je vidět, "magnet" v podobě Malého Kriváně nezapůsobil jen nás. Po uspokojení potřeb naších žaludků zvedáme kotvy a vydáváme se na další úsek našeho dnešního putování zimní Malou Fatrou.

Z vrcholu scházíme po nádherném a efektním hřebínku dolů do sedla Bublen 1510 mnm. Samozřejmě tenhle úsek nezapomenu zvěčnit cvaknutím spouště fotoaparátu. Ze sedla jak jinak začínáme opět stoupat po svahu na vrchol Pekelníka 1609 mnm a to už začínám pomalu pociťovat, že toho dneska mám "plnou prdel". Pavel má však sil stále na rozdávání... Od sedla se nám také v plné své parádě ukázal zasněžený masív Velkého Kriváně, nádhera! Říkám si, že kdyby nebylo tak pěkné počasí, tak bych asi neměl tolik "chuti" zase zdolávat další vrchol. Dneska je však superně a tak zapnu své rezervní "motory" a hurá na poslední vrchol dnešního dne. Po příchodu na vrchol Velkého Kriváně 1708 mnm si s Pavlem uděláme opět svačinovou pauzu. Před námi se v plné kráse objevují vrcholy Chlebu, Poludňového Grúně, Stohu a samozřejmě dominanty Malé Fatry v podobě Malého a Velkého Rozsutce. Nejsme zde sami, jsou zde jak běžní turisté, tak i skialpinisté, kteří s odvahou sobě vlastní sjíždějí z prudkých svahů Kriváně dolů do Snilovského sedla, či Révaiovské doliny. Klidně bych tu i přenocoval, ale stan mám doma a tak se nedá svítit, musíme dojít do dnešního cíle Chaty pod Chlebom, kde máme zamluvený nocleh. Pohodovým svahem sejdeme dolů do Snilovského sedla 1524 mnm a pak "vytyčkovaným" zimním chodníkem scházíme ještě o pár výškových metrů níž před Chatu po Chlebom 1415mnm. Sundáme mačky a jdeme se přihlásit chatařovi.

V restauračce je poloprázdno a tak nabývám pozitivního dojmu, že by to dnes tady nemuselo být až tak přehuštěno "Homosapiensi". Nejdříve do sebe naliju Kofolu s čajem a až pak si jdu zabrat palandu na kterou položím batoh a vytáhnu spacák. Já osobně v hospůdce pak ještě pojím dobrý gulášek, vypiju další Kofolu, čaj a také pivečko. Nechám si udělat čaj i do termosky, abych si ho nemusel ráno vařit. Čím se však blížila noční hodina, tak tím se začala chata více zaplňovat a tím to tady také začalo více "hučet". Hosté chodili k okýnku pro piva, panáky jako hasiči s kbelíky do Vltavy při požáru Národního Divadla. Nechápu!? Jsou to turisté?? To asi těžko! Kdyby to byli turisté jako my, co mají v nohách 10h přechod s většími bágly, tak by asi těžko do sebe lili panáky jako do bezedné studny. Jsou to zvláštní lidé, péřové spacáky od Rakoncaje, značkové oblečení, tedy výbava za několik tisíc a oni se nejspíš vyvezou lanovkou z Vrátné doliny a pak se jen projdou tady na chatu a ožerou se jako dobytek. To se přeci mohou jít "zkulturnit" v některých nálevnách v městských hospodách, toš ne??

Po 21h se s Pavlem přemístíme do nocovacího kamrlíku, který přímo sousedí s hospůdkou, "suprovní to kombinace"!!! Zalezeme do spacáků, já si ještě dám špunty do uší a snažíme se oba usnout. Jenže vedle v hospůdce se stále chlastalo, zpívalo a začalo se hrát i na kytaru... Tedy nedá se mluvit o podmínkách, při kterých by si člověk pěkně odpočinul, to už je lepší si vzít stan, či bivakovací pytel... Po půlnocí přichází do našeho kamrlíku další nocležníci posilnění alkoholem a jak se dalo předpokládat, tak byli hlučnější. Pavel to po chvíli nevydrží a s použitím jednoho "nespisovného" slova je zdupne. Pak už byl konečně klid!

Závěr: tohle vše negativní u této vcelku pěkné chaty bylo nejspíš ovlivněno tím, že byl víkend. Ve všední dny se dá předpokládat "poklidnější" provoz...

vyšlapáno: 1845m, sešlapáno: 790m, kilometry: 21km, čas: 10,5h

 

30.1.2011

Ráno před sedmou hodinou lezeme ze spacáků, bereme bágly a přes hospodu zaplněnou chrapajícími turisty se vydáváme před chatu, kde posnídáme, pokocháme se vycházejícím sluncem nasvícenými vrcholy, připevníme si mačky a vydáváme se do svahu zpět na hřeben, který jsme včera opustili. Pavel si i za "rušných" podmínek, které včera na chatě panovaly i přesto odpočinul, protože si to z určitého místa napálil přímo do svahu Chlebu. Já jdu dále po stejném chodníku, po kterém jsme včera sestupovali a nemůžu se nabažit výhledem na masív Velkého Kriváně, který byl nasvícený vycházejícím sluncem. Při vhodném nasvícení, kdy se na svazích vytváří kontrasty světlých a tmavých míst, dostává totiž výsledná fotografie "třetí rozměr". Takové momenty si určitě nenechá ujít žádný fotograf. Docházím na hřeben a vydávám se po červené značce do svahu Chlebu 1645 mnm, kde za již čekajícím Pavlem přicházím. Z jeho vrcholu pak scházíme dolů do Sedla za Hromovým a pak mírně vystoupáme na vrchol Hromového 1636 mnm. Počasí nám jako včera přeje a tak o pěkné výhledy nejsme ochuzeni. Před námi se plně vyrýsoval pěkný "macek" v podobě vrcholu Stoh, kde nás naše kroky za pár chvil zavedou.

Z Hromového posléze sestoupáme do Sedla v Stenách a na Poludňový grúň 1460 mnm. Svah byl v některých místech zfirnovatělý a tak se od maček začal ozývat ten "pravý" zvuk. Hřeben je to oproti včerejšku více pohodový a tak se nám šlape parádně. Mě trošku zlobila pravá mačka z které mi "vylízala" ven pata pohorky, bude to asi způsobeno sešlapaností podrážky, tuším teda… Musel jsem teda párkrát zastavit a mačku si upravit a dotáhnout. Co mě však nejvíce naštvalo bylo to, že mi ve fotoaparátu "chcíply" tužkové aku baterky a náhradní jsem neměl. Připravil jsem se tak o další "foto úlovky".  Pohodově sejdeme do Stohového sedla 1230 mnm a pak začneme véélice zprudka stoupat do svahu Stohu. Makačka jak prase! Co se dá dělat, musíme na 1km nastoupat 377m! Naštěstí se hřeben v závěru zmírňuje a tak si svaly na nohou mohou oddechnout. Přicházím na vrchol Stohu 1607 mnm na kterém mě už se širokým úsměvem čekal Pavel.  Mnoo, ten mě opět pěkně trumfnul! Říkal, že o 10min… Haha :-(

Na vrcholu dáváme pauzu a pak neméně náročným svahem sestupujeme do sedla Medziholie 1185 mnm. Tam nastává prekérní situace, neboť se rozhodujeme, zda bychom časově zmákli výšlap na Rozsutce a Diery a jetště odjet domů. Původní zpestření o výšlap na Velký Choč s nutností bivaku v seníku jsme již včera zavrhli. Proběhne komunikace přes mobil, různě kombinujeme možné trasy, ale nakonec se rozhodujeme pro sestup po zelené značce do Štefanové. Pro mě bylo zajímavé zjištění to, že na vrchol Velkého Rozsutce se běžně chodívá i v zimě. Takže mé předešlé určité "obavy" se rázem rozplynuly. Sundáme tedy mačky a nasměrujeme si to dolů do civilizace. Do Štefánové 625 mnm docházíme za hodinku a po zjištění, kde že se nachází BUS zastávka zapadneme do penzionu Stárek v jehož restauraci se nadlábneme vynikající pizzou a proložíme to dvěma pivečky.

Pak BUSem odjíždíme do Žiliny. Ze Žiliny potom každý svou "vlakovou" cestou domů…

vyšlapáno: 692m, sešlapáno: 1477m, kilometry: 14km

Materiály: mapa od slovenské firmy VKÚ a.s. Harmanec, číslo 110.

 

DALŠÍ FOTOGRAFIE

Z Javoriny: Lúčanská Malá Fatra   Rozcestí Príslop: nasazujeme mačky   Kámoš Pavel na vrcholu Suchého
   
         

Sedlo Priehyb, vzadu Malý Kriváň

  Suchý, Stratenec  

Velký Kriváň, Stoh, Velký Choč, Záp. Tatry

   
   
         
Velký Rozsutec   Vrchol Malého Kriváně   Hřeben z Mal. Kriváně směrem do sedla Bublen
   
         

Malý Kriváň z Pekelníku

  Pekelník  

Velký Kriváň z Pekelníku

   
   
         
Pekelník a Malý Kriváň   Velký Kriváň   Skialpinisté na Velkém Kriváni
   
         

Chata pod Chlebom

  Z Chlebu: Hromové a Poludňový Grúň, Rozsutec  

Hromové

   
   
         
Z Poludňového Grúně: Hromové, Chleb   Z Poludňového Grúně Velký Choč (vzadu)   Z Poludňového Grúně Malý a Velký Rozsutec
   

 

 

 

 

Všechny fotografie jsou nafoceny fotoaparátem Fujifilm S9600. Při vhodných podmínkách s použitím polarizačního MRC filtru od B+W.