Nízké Tatry

Trek z Donoval na Čertovici

25.9. - 29.9.2006

TRASA

Donovaly - Handlarka - sedlo Handlanka - sedlo Zubová - Moštenická Kyslá - sedlo Zubová - sedlo Hadlanka - Kozí chrbát - Hiadelské sedlo - Prašivá - Malá Chchula - Velká Chchula - Košarisko - Skalka -sedlo pod Skalkou - Latiborská hoĺa - Ďurková - chata Ďurková - Cha-banec - Kotliská - Skalka - Kotliská - Križné sedlo - Poĺana - Dereše -Chopok - Kamenná chata - Konské - Demanovské sedlo - Krupovo se-dlo - Krupova hoĺa - Ďumbier - chata Štefánika - Králička - Panská hoĺa - Kumštové sedlo - Lajštroch - Čertovica.

Profil trasy

Něco "málo" k treku

Ten nápad udělat v Nízkých Tatrách něco podobného jako na Velké Fatře se tuším zrodil na Ploské, kde Michal vyslovil, že by se tam také rád podíval. A tak vlastně už na Velké Fatře se dohodl termín, kdy by se tento přechod mohl uskutečnit. Jelikož Michal už měl dovolenou předem nahlášenou na 3 nebo 4 týden v září, bylo vcelku jasné, kdy se trek uskuteční.

Po příjezdu domů z Velké Fatry jsem prakticky ihned začal plánovat trasu přechodu. Opět jsem trasu naplánoval "od chaty k chatě" a nejvíce se mi proto hodil západní hřeben Nízkých Tater. Ten východní byl (a asi i ještě je) podle informací z internetu (září 2006) těžko schůdný, díky velkému množství polomů. Jako výchozí místo jsem zvolil Donovaly, protože byly z časového hlediska snadněji dostupné, než Čertovice. Nechtělo se nám totiž vycházet na několik hodin vzdálenou chatu v pozdním odpoledni. Opět jsem také rezervoval noclehy (i když to není nutné) na jednotlivých chatách. Jenom chatu pod Chabencom (tzv. Ďurková) jsem nemohl zkontaktovat. Vysvětlení se naskytlo po příchodu na onu chatu, kde jsem se dozvěděl od mladého chataře, že starý Ďurka pokud není ožralý, tak se snaží o to, aby byl... :-)

Můj návrh trasy jsem předložil Michalovi ke schválení a ten s ním s velkým nadšením souhlasil. Bohužel mi týden před odjezdem sdělil, že nemůže jet, protože jeho kolega v práci onemocněl a on ho musel zastoupit. Dlouho jsem se rozmýšlel co teď udělám - snažil jsem se najít náhradu, ale marně. Nakonec jsem se rozhodl, že to půjdu sám.

25.9.2006

A tak v pondělí odjíždím vlakem směr Púchov, Žilina, Ružomberok. V Púchově trochu trnu, protože mám zkušenost s tím, že vlak Čingov mívá zpoždění. Nakonec však zpoždění nemá a já v pohodě stíhám v Ružomberku autobus na Donovaly. Z autobusové zastávky na Donovalech 980 m.n.m. vycházím před jednou hodinou odpolední směrem na Moštenickou Kyslou.

Nejdříve cesta vede mezi chatkami a tak se už nemůžu dočkat až konečně vypadnu z civilizace do klidu přírody. Zanedlouho docházím na okraj lesa a na cedulkách připevněných na stromech čtu, že z důvodu nějakého chemického posypu tu je zákaz vstupu. Cedulek si nevšímám a pokračuji dál. Však kdyby mě někdo načapal, tak bych ho asi poslal do prdele, říkal jsem si. Cesta se zanedlouho začala zvedat a já po menším zadýchání stojím na vrcholu Kečky 1225 m.n.m., z kterého obdivuji vzdálené vrcholy Ostredku a Križné a vzpomínám jak jsme tam s Michalem před třemi měsíci putovali. Zavzpomínal jsem si také na horský hotel Kralova studňa, kde jsme se s Michalem na závěr svého treku Velkou Fatrou mírně přiopili... S úsměvem na tváři vyrážím z trávou zarostlého vrcholu do sedla Hadlanka. Jde se mi perfektně, nikdo nikde, jen já a šumění trávy. Přede mnou je vidět vrchol Kozího chrbátu, kde budu zítra vystupovat. Zanedlouho se ocitám v sedle a začínám celkem strmo klesat do sedla Zubová 970 m.n.m. a Moštenické Kyslé 620 m.n.m. Začínám si však uvědomovat, že dělám pěknou hloupost - ztrácím totiž zbytečně výškové metry, které budu muset zítra znovu vystoupat. No nic, máš to, co sis naplánoval, říkal jsem si. Nechtělo se mi totiž hned první den absolvovat přes 8 hodin dlouho trvající turu až na chatu Ďurková, kde bych s největší pravděpodobností dorazil až kolem deváté hodiny večerní... A tak klesám, klesám, dělám rámus aby někde z poza stromu na mě nehupl nějaký překvapený medvěd. Zanedlouho se ocitám na okraji lesa a scházím pod vlekem na asfaltovou cestu po které jdu k hotýlku v Moštenické Kyslé. Cestou se ještě zastavuji u místního minerálního pramene, abych okoštoval jak chutná. Kupodivu pramen chutnal dobře a tak jsem si půl litru načepoval. Hotýlek bez problému nalézám a ubytovávám se.

26.9.2006

Druhý den ráno vstávám z pohodlné postele a jdu se do restaurace nasnídat. Pochvíli balím svůj pinkl a kolem půl deváté vyrážím směrem do sedla Hadlanka. Do sedla mě čeká asi 600 výškových metrů a potom nahoru a dolů přes Kozí chrbát, Veĺkou Chochulu, Latiborskou hoĺu na chatu Ďurková. Dělá to dalších 500 výškových metrů (vlastně podstatně více, protože se cestou několikrát schází několik stovek metrů a pak se opět vychází) a celá cesta by podle mapy měla trvat 9 hodin. Čeká mě tedy pěkný záhul! Na zádech mám 20kg batoh a při své menší postavě a váze 54kg očekávám, že se pěkně "zapotím".

Stoupám tedy stejnou cestou jakou jsem včera scházel a kupodivu mi to jde docela slušně. Do sedla docházím s asi 15 minutovým předstihem a tak si říkám, že ty časové údaje v mapách jsou snad pro batolata. Nabývám pozitivního dojmu, že by to dneska nemuselo trvat tak dlouho. Ze sedla Hadlanka asi 1200m.n.m. začnu stoupat do strmějšího svahu a zanedlouho stojím na vrcholu Kozího chrbátu 1330 m.n.m. Trošku vydechnu, podívám se na okolní vrcholy, udělám pár fotek a začínám sestupovat z dosti strmého svahu do Hiadeĺského sedla 1099 m.n.m., kde slyším nějaké hlasy a tak si říkám, že už bych nemusel být sám. Po příchodu do sedla však už nikdo - nikde nebyl. Rozhlížím se zda by se tu nedalo někde bivakovat, kdybych se příští rok rozhodl, si tuto trasu s Michalem ještě jednou zajít. Podle informací z internetu by tu měl být nějaký přístřešek avšak ten jsem nenašel. Asi jsem špatně hledal... Našel jsem tu však nějakou chatku se zastřešenou verandou a tak i za deště by se tu případně dalo přespat. Nezdržuji se dlouho, protože mě ještě čeká pěkná štreka a tak opět vyrážím. Cesta ze sedla stoupá lesem - stoupání není nepříjemné, ale táhne se jako smrad. Pod Prašivou 1651 m.n.m. konečně někoho potkávám (tři borce), zdravíme se a ptají se mě, jestli jdu na Ďurkuvou. Já odpovídám, že ano a oni mě ujišťují, že do večera budu tam. Pokračuji tedy dál přes Prašivou, Malou Chochuĺu na Veĺkou Chochuĺu 1753 m.n.m., projdu kolem kamenných pyramidek a začínám klesat. Podle mapy tak 200 výškových metrů. Jak u blbých - co vyjdu zase scházím...:-) Za chvíli se ocitám v sedle Košiárisko 1694 m.n.m. a potom v Sedle pod Sklakou 1476 m.n.m. Z něj potom pokračuji opět do kopečka na Ĺatiborskou hoĺu 1643 m.n.m., kde už začínám cítit únavu a tak si dělám přestávku. Přestávku si nedělám sám, neboť se opodál vyvaluje nějaký Polák. Posvačím energetickou tyčinku a chvíli ještě odpočívám. Mezitím Polák zvedl kotvy a vydal se směrem na Ďurkovou. Já chvíli ještě zůstávám, ale zanedlouho také balím a vyrážím, protože přeci jenom mě ještě čekají 2 hodiny šlapání. Za chvíli jsem na rozcestí značek a Polák se tam opět vyvaluje. Já ho zdravím a on něco memlal o tom, že je tu šipka s nápisem voda a voda nikde. Nevšímám si ho a pokračuji dál. Časově jsem se dostal k údajům, které jsou v mapách, takže ani radost ani smutek. Někde pod vrcholem Ďurková 1749 m.n.m. dostávám menší krizovku, protože toho šlapání začínám mít plnou prdel. Říkám si však, že chata už musí být někde poblíž. Pokračuji tedy s menšími přestávkami dál a někde pod sebou slyším nějaké dva hlasy - toho Poláka a nějakého staršího pána. Asi podcházejí vrchol někde po vrstevnici, říkal jsem si. Na vrcholu Ďurková se ani nezastavuji a scházím do sedla. V sedle si říkám: "Co to, fujara?" Podívám se ze svahu dolů a vidím chatu Ďurková. Sláva! Hynku, Viléme, Jarmilo, jsem tu! Šmrdolím si to ze svahu k chatě a potkávám nějaké přiopilé chlapíky, kteří si to vykračují opačným směrem. Budou asi chrápat pod širákem, či - co. Před chatou opravdu nějaký chlápek s svojí nejdražší vytrubovali na fujaru. Shazuji batoh na lavičku a nasávám vodu z vaku, který mám umístěný v batohu a zaposlouchávám se do zvuků oné fujary.

Po půlhodince vcházím do chatky a domlouvám nocleh s chatařem. Bez problému mě ubytovává. Nechávám si udělat čaj, který platím instantní polívkou. Chatař se mě totiž optal zda ji nemám.  Měl jsem jich dostatek a tak nastal výměnný obchod. Já jsem si potom se svolením chataře uvnitř chaty ještě ohřál na plyňáku Var konzervu, kterou jsem prokládal  lahváčem. Byl to nějaký truňk, ale i ten bodl. Po mé konzervo-večeři se na chatě objevuje onen děda, kterého jsem zaslechl. Měl malý batůžek ve kterém měl maximálně tak krajíc chleba a pláštěnku. Polák však nikde... Za svitu petrolejek a zvuku kytary na kterou drnkal sám mladý chatař popíjíme pivko. Poklidnou atmosféru naruší Polák který již prakticky za tmy dorazil do chaty. Chvíli ještě posedíme a potom se odebíráme na kutě.

27.9.2006

Ráno vstává první děda a zanedlouho i já. Vyzvídám odkud jde a kam má dnes namířeno. Říkal, že včera po poledni vyšel z Donoval a dneska chce dojít na Čertovici. A do kelu, říkám si! Tak děda to zvládne za dva dny a já to půjdu dnů pět. No totototo! To je ale ostuda! Ale zase na druhou stranu s podstatně menší zátěží na zádech. V batohu měl skutečně jen nějakou tu svačinu, půl litru vody a pláštěnku a nic víc! Je to tak trochu odvaha jít jen tak po lehku - ale já měl zase spoustu zbytečností navíc:-) Venku je pod mrakem a mírně prší, a tak odkládám o půl hodiny odchod z chaty. Polák i děda však už před časem vyšli. Jak se déšť zmírnil vyšel jsem i já.  Stoupám šikmo po svahu a až jsem došel na hřeben, tak jsem svlékl větrovku a dal ji do batohu, protože déšť úplně ustal a já se v ní začínal pěkně potit. Pokračuji dál po hřebeni směrem na Chabenec a obdivuji okolní ráz krajiny, která mi v mnohém připomíná Velkou Fatru, avšak svahy jsou více strmější a kopečky vyšší. Před sebou vidím celkem mohutný vrchol a odhaduji, že by to mohla být Skalka (viz. vlevo foto), na kterou jsem si naplánoval výstup pro menší zpestření dnešního pochodu. A tak obdivuji okolní kopečky, zastavuji se a fotím a fotím. Jdu pohodlně, nikde nespěchám a zanedlouho se ocitám na vrcholu Chabence 1955 m.n.m. a potom i na Kotliské 1936 m.n.m. a koho nevidím jak se vyvaluje v trávě a tlačí do sebe štanglu salámu? Polák! :-) Pozdravíme se, já shazuji batoh, sednu si a rozhlížím se po okolí. Polák mi nabízí, jestli se nechci zakousnout do té jeho štangly salámu. S díky odmítám a navrhuji mu, zda by se mnou nechtěl jít na Skalku. Polák odpovídá že néééé a něco dalšího zamemlal. Já se tedy zvedám, beru na záda batoh a vydávám se směrem na Skalku. Nejdříve mírně scházím, ale po chvíli  začnu stoupat po serpentinách, které mě dovedly až na samotný vrchol Skalky 1980 m.n.m. Jdu ještě kousek dál a u nějakého triangulačního bodu shazuji batoh a dávám si občerstvovací přestávku. Rozhlížím se po okolí a přemýšlím, přes jaké vrcholy jsem už šel a jaké kopečky mě ještě čekají. A tak sedím, užívám si klidu, pohody a vůbec mě už nesere, že nějaký děda zvládne skoro tu stejnou cestu za dva dny a já za dnů pět. Tuto vskutku pohodovou atmosféru naruší nějaké polské klábosení. Mrknu doprava a uvidím onoho Poláka jak si to se svými krajany šmrdolí na vrchol. Dochází až ke mně, opět se zdravíme a já jelikož jsem byl vyrušen z mého dumání, tak nahazuji botoh na záda a vydávám se zpět na Kotliskou. Z Kotliské sestupuji po malých menším kamením zasypaných serpentinách a zase ztrácím cenné výškové metry. SE-LA-VI, říkám si a pokračuji dál do Križného sedla 1774 m.n.m. a potom mírně stoupám na Poĺanu. Předchází mě nějaký postarší pán s plátěnou taškou, zdravíme se. Já si však říkám, že si to nenechám líbit a přidávám do kroku a za chvíli ho docházím. Usmějeme se na sebe a já pokračuji dál na vrchol Poĺany 1889 m.n.m., kde se zastavuji a při pohledu na rozcestník přemýšlím, zda bych si dnešek ještě nezpestřil výstupem na Bor. Chvíli přemýšlím, ale nakonec se rozhoduji nevycházet na Bor, ale pokračovat dále na Dereše a Chopok. Pokračuji teda dále z mírného kopečka do sedla Poĺany a potom stoupám na vrchol Dereše. Cestou začínám potkávat čím - dál více turistů a tak z poklidného putování kdy slyším jen zvuky přírody a tlukot svého srdce se stává menší Václavák. Bude to asi tím, že zítra je svátek ( 28.9. - sv. Václav) a tak čecháčci vyrážejí na prodloužený víkend na Slovensko. Šlápu dál a snažím se odhadnout, kde že je vrchol Dereše a kde vrchol Chopku. Říkám si, že toto bude asi vrchol Dereše a tam vzadu bude vrchol Chopku, ale po pořádném prozkoumání zjistím, že tamto vzadu není vrchol Chopku, ale Ďumbieru. A tak procházím kamenitým vrcholem Dereše 2003 m.n.m., který není vůbec nijak označený a pokračuji po mírně se vlnícím hřebeni, který je vydlážděný placatými kameny a přemýšlím, kde sakra je ten vrchol Chopku. Snažím se dokonce vylézt na nějaký skalnatý výstupek v domnění, že je to onen vrchol. Vylezu na ten skalnatý výstupek a až z něho jsem pochopil, že tohle není Chopok, ale nějaká terénní "nerovnost" na hřebeni Dereše. Samotný vrchol Chopku se nachází hned nad Kamennou chatou a je to taková větší hromada kamení - jako by ji tam navezlo pár Tatrovek. Docházím před chatu a podle šipek na placatých kamenech se vydávám po serpentinách na vrchol. Není to daleko a tak za cca 5 minut stojím na vrcholu Chopku 2023 m.n.m. a podle plastické 3D mapy studuji okolní vrcholy. Poplácám vrcholový kámen a začínám sestupovat ke Kamenné chatě cca 2000 m.n.m., kde se posléze hlásím k ubytování. Pohledná slečna mi začíná vysvětlovat podmínky pro ubytování. Ono je to tam totiž komplikovanější díky tomu, že tam není voda (ani pramen) a tak se voda musí kupovat a to za dost přemrštěnou cenu - už si nevzpomínám přesně, ale bylo to nějakých 70 Sk za 1,5 litrů balené vody. Bez komentáře.... Jedinou omluvou je to, že si veškeré věci musí vynášet a také to, že za ranního rozbřesku jsou tam nádherné výhledy. Ještě, že mi zůstala nějaká voda ve vaku z chaty Ďurková. Čočkovou polívku "Vitana vaří za vás" si vařím z dešťové vody, kterou jsem si nabral ze sudu na verandě. Jak tak usrkávám polívku objeví se přede mnou opět starý známý Polák a vyptává se na podmínky. Jakmile se dozví, že nocleh stojí 350 Sk a voda je jen balená a za velmi "výhodnou" cenu, tak křiví hubu. Já polívku dojím a odcházím na čaj a bramboráčky do restauračky Kamenné chaty a Polák se tak jen po lehku - bez batohu vydává na vrchol Chopku. Když tak popíjím čaj vidím, že Polák balí pinkle a za šera někam odchází. Říkám si, do háje kam to chce jít, vždyť nemá ani čelovku! Mávnu nad tím rukou a popíjím dále čaj těšící se na 3 bramboráky. Podle obrázku na menu připevněném na zdi vypadají pěkně a tak se jich nemůžu dočkat. Cinkne zvonek a jdu si pro ony bramboráky. Při pohledu do talíře zjistím, že z bramboráků jsou pidi bramboráčky, které mi tak maximálně polechtají žaludek :-) Začal jsem se tomu smát, ale ne moc nahlas abych nebudil pozornost. Jo, a mimochodem stály nějak kolem 50 Sk... Ještě chvíli sedím a popíjím další čaj, ale pak se mě zmocní únava a odcházím do společné noclehárny.

28.9.2006

Ráno vstávám a jdu se podívat jaké je venku počasíčko. Vylezu ven a uvidím nádherně sluncem nasvícený vrchol Dereše a tak  vypadá, že dnes by mi mohlo počasí opět vyjít. Odcházím zpět do restauračky Kamenné chaty a dávám si čajík a snídaní z vlastních zásob. Pak kupuji litr balené vody (byla kapku levnější) a dolívám ji do vaku v batohu. Před odchodem ještě navštívím srací boudu, rozloučím se a vyrážím směrem na Ďumbier. Při rozlučce se dozvídám, že chatu upravují a že by se společná noclehárna měla přestěhovat do poschodí a rozdělit do několika pokojů. S vodou to však zůstane stejné. Scházím tedy po kamením vydlážděném chodníku do Demanovského sedla 1756 m.n.m. a posléze pro změnu stoupám do Krupova sedla cca 1910 m.n.m. a hned nad ním vystupuji na pár kroků vzdálenou Krúpovou hoĺu 1921 m.n.m. Tam potkávám dva chlapíky a slyším jak se baví o kamzících, které potkali v bezprostřední blízkosti. Za chvíli odešli a tak jsem tam zůstal sám pozorujíc okolní vrcholy a za chvíli uslyším nějaké šustění, podívám se dolů a 20 metrů pode mnou se objevilo 10 kamzíků. Fotím je a doufám v to, že na fotce budou vidět (nakonec tam vidět moc nejsou, protože přeci jenom to je mobil s 2 Mpx rozlišením, bez možnosti optického zoomu). Chvíli je ještě pozoruji a potom začínám přemýšlet, kde že se odbočuje na Ďumbier? Nikde žádná značka ani šipka! Pokračuji tedy dál z kopečka po červené značce a po příchodu na Rozcestí na Krúpovo sedlo zjišťuji, že jsem odbočku na Ďumbier přešel. V mém nepříjemném zjištění mě ujistil učitel nějaké třídy dětí, které do sedla vyšly z Trangošky. Ďumbier jako nejvyšší vrchol Nízkých Tater si přeci nemohu nechat ujít a tak otáčím a vracím se do Krupova sedla a potom po serpentinách vycházím na vrchol Ďumbieru 2043 m.n.m. Jelikož jsem byl na sebe mírně naštvaný, tak jsem celou trasu z Rozcestí na Krúpovo sedlo až na Ďumbier ušel za 45 minut - tedy o 30 minut rychleji :-) Na vrcholu shazuji batoh a dávám si občerstvovací přestávku a jakmile dojím, dochází na vrchol ten učitel i se třídou. Já se vydávám k vrcholovému kameni a koho tam nevidím? Správně, opět starého známého Poláka! :-) Ptám se ho, kde že na dnešek nocoval, Odpověděl mi, že přespal na hotelu Kosodrevina (1,5 hodiny z kopce dolů od Kamenné chaty) a že tam za stejnou cenu měl pohodlnou postel, teplou vodu a sprchu. Rozloučíme se a já se vydávám zpět přes dvě sedla k chatě M. R. Štefánika 1727 m.n.m., kde se zanedlouho ocitám. Byly asi 2 hodiny odpolední a všude plno lidí, hlavně Čechu a tak dávám batoh na lavičku, chvíli sedím, potom si dávám pivko a po zhašení žízně se jdu ohlásit k ubytování. Potom se vracím ven začnu si dělat na Varu segedínský guláš, dojídám a zanedlouho se před chatou objevuje učitel se třídou. Na boční zdi chaty je kohoutek s tekoucí vodou, takže není problém jak s načepováním pitné vody, tak pozdějším umývání ešusu a lžíce. Dávám ještě jedno pivko a potom odcházím do chaty na pokoj, kde si hned rozhozením věcí rezervuji svoji postel. Potom odcházím dolů do restauračky, kde si dávám večeři, pak si ke mně přisednul jeden Čech se kterým jsme začali probírat, kde že jsme to všude byli. Večer odcházím na pokoj, kde už byli další mí spolunocležníci. Jelikož se před dveřmi sprch začal shromažďovat hlouček neustále se chichotajících ženských, odkládám sprchování na pozdější dobu. Sotva uslyším, že chichotání ustalo vlezu do dvoj-sprchy s jedním pánem. Měla by téct teplá voda, ale ta teče jen po domluvě se spolu-naháčem, který si nesmí pustit moc teplé, protože potom by u mě tekla voda ledová :-) Po sprše zalézám do postele a snažím se usnout. Moc to nejde, protože nějaká dosti ukecaná a do svého druha zamilovaná Polka pořád mlela, mlela a mlela tím svým pantem. No hrůza! Kdyby tak raději souložili, to by nedělali takový kravál. Sotva se uklidnili, začal chrápat vedle spící pupkáč, který vzbudil zamilovaný páraček a celé se to znovu opakovalo... :-) Nakonec jsem ale na pár hodin usnul.

29.9.2006

Vstávám do ranním sluncem zalitého dne, vycházím ven a dělám pár fotek. Potom se vracím do restauračky, dávám si snídani - vaječinu, která byla v ceně noclehu. Konečně pořádná snídaně! Na rozlučku si ještě dávám pivko a potom odcházím a vydávám se směrem na Čertovici. Stoupám po serpentinách, které mě po chvíli dovedly pod vrchol Králičky 1807 m.n.m. - já ale docházím až na samotný vrchol a pohledem se loučím se Štefáničkou, Ďumbierem, Chopkem, Dereše a Skalkou. Otáčím se a vydávám se z kopečka dolů. Cestou potkávám 3 cikánky, které sbíraly borůvky a ptají se mne zda jsem cestou neviděl nějaké dobré místo. Odpověděl jsem jim, že si borůvek moc nevšímám a pokračoval jsem po mírně se vlnící cestě na Panskou hoĺu 1635 m.n.m. a potom do Kumštového sedla 1548 m.n.m. Ze sedla ještě mírně stoupám na Lajštroch 1602 m.n.m., kde jsem se naposledy rozloučil s vrcholy Nízkých Tater a posléze jsem sestoupil až na Čertovici 1238 m.n.m. Chodník od Panské hoĺe až na Lajštroch je však mírně zarostlý větvemi kleče, takže mi to mírně poškodilo karimatku, kterou jsem měl připevněnou nahoře na batohu.

V bufetě na parkovišti do sebe tlačím velice chutný srnčí guláš, který prokládám pivkem. Do řeči se dávám s českou rodinkou, která se právě chystá na Štefáničku. Bavím se s hlavou rodiny (otcem) a ten mi říká, že tu samou trasu, co jsem šel já dělal on v zimě se stanem za 3 dny, dále ještě  prohazujeme pár slov o schůdnosti cesty na Štefáničku a atd. Rodinka se potom odebírá směrem na chatu M. R. Štefánika a já čekám na odjezd autobusu do Štrby. 15 minut před odjezdem odcházím na zastávku a čekám na autobus. Čekám jak pako nějakých 40 minut a autobus se konečně objeví, ale co to? Autobus je narvaný až k prasknutí a šofér mi rukou naznačuje, že mě nevezme. Za chvíli mi dochází, že dneska je pátek a v autobusech jedou studenti ze škol a kolejí z Bratislavy domů. Vůbec mě to netěšilo, protože jsem měl na dnešek domluvený nocleh ve Štrbě. Za chvíli se objevují další dva Češi a já jim vysvětluji situaci. Doufám, že nás ten příští autobus vezme, říkal jsem si. Autobus přijel, lidí v něm jak nasmolených a já začínal mít chmurné představy, kdy že se to dostanu do Štrby. Nakonec to borec u řidiče ukecá (vymluví se na mne, že už tu čekám několik hodin...) a nasoukáme se do autobusu. Ve Štrbě vystupuji a jdu zjistit odjezd vlaku do Štrby zast. Ten mi odjíždí až za 2 hodiny a tak dávám na radu místních a za necelou hodinu odjíždím autobusem do vesničky Štrba. Tam vyhledám osvědčený privat Korenko a ubytuji se.

Druhý den si dělám ještě jeden rozlučkový výstup ve Vysokých Tatrách a na další den odjíždím domů.

Závěr: Jedná se o nádherný trek neméně nádhernými vrcholy Nízkých Tater. Určitě by se trek dal zkrátit  z pěti dnů na tři, či dva, protože jak na Kamenné chatě, tak na Štefáničce jsem byl celkem brzy. Ale zase na druhou stranu, proč si nedopřát nějaké té pohody a oddychu... Příště určitě vynechám M. Kyslou a přenocuji buď to až na Ďurkové, nebo aspoň v Hiadeĺském sedle. Dále bych asi vynechal Kamennou chatu a došel bych až na Štefáničku. Ale Kamenná chata, ač je tam draho, tak se mi daleko víc líbí než Štefánička. Toš uvidíme...

Kontakty na chaty:

(údaje jsou platné k 09/2006)

Chata Moštenická Kyslá (620 mnm)

Moštenická kyslá 159, 976 13 Moštenica, Slovakia

tel.: +421 48 418 77 71

mobil: +421 905 203 347

fax: +421 48 418 77 71

e-mail: chata@chataslovenka.sk

web: www.chataslovenka.sk

Cena: 450,- Sk osoba/den

Popis: 54 lůžek, restaurace, sauna, grill, fitness, ohniště, dětské hřiště

Turistická chata pod Chabencom - Ďurková (1739 mnm)

tel.: +421 908 231 564 a +421 918 091 859      (jak už jsem psal výše - na tyto telefony jsem se nemohl dovolat, takže rezervaci musíte risknout :-) 

Správce: Juraj Šikula - Ďurko z Ďurkovej

Cena: 70,- Sk

Popis: 36 míst, vlastní spacák, latrína a voda kousek od chaty, stravování - omezené (čaj a pivo...)

Kamenná chata (2000 mnm)

tel.: +421 48 61 700 39

e-mail: kamienka@kamennachata.sk

web: www.kamennachata.sk

Cena: 350,- Sk

Popis: 14 míst, od 27.12.2006 nová noclehárna v podkroví, restauračka, latrína před chatou, voda - NENÍ!!!

Chata generála M. R. Štefánika - Štefánička (1740 mnm)

tel.: +421 48 619 51 20

mobil: +421 904 978 439

Chatař: Ing. Igor Fabricius

e-mail: fabricius@chatamrs.sk

web: www.chatamrs.sk

Cena: 350,- Sk se snídaní

Popis: 50 lůžek + 20 v nevytápěné místnosti, voda, sprcha, WC, restaurace, možnost sušení věcí

 

 

 

Další fotografie

Cestou na Handliarku   Foto z Handliarky   Z Kozího chrbátu
   
         
Už nevím...   V dáli ch. Ďurková   Z hřebene Chabence
   
         
Hřeben Chabence   Z Kotliské Chabenec   Skalka z Kotliské
   
         
Z Poĺany Krakova hoĺa   Dereše a Chopok   Od Kamenné chaty
   
         
Od Kamenné chaty   Cestou na Ďumbier   Ranní ft od Štefáničky
   
         
Ranní ft od Štefábičky   Ranní ft. od Štefáničky   Ranní Ďumbier od Štefáničky
   
         
Ranní Skalka od Štefáničky        
 

 

 

 

 

Veškeré fotografie na této stránce jsou nafoceny mobilním telefonem SE K 750i v rozlišení 2Mpx až vlastně na tři, které jsem stáhl z internetu. Jsou to: foto hotelu v Moštenické Kyslé, foto chaty Ďurkové a foto profilu trasy.